Známá, neznámá červená řepa

Červenou řepu máme všichni zakódovanou z povinné školní docházky, pro mě naštěstí nepředstavovala žádné dětské trauma jako pro mnohé jiné. I přes nevonící, bůh ví co obsahující nálev jsem ji měla docela ráda. Moderní gastronomie mi ale ukázala, že řepa může být mnohem chutnější, vzhlednější i zajímavě pojatá.

Od dob, kdy se vaření stalo mou velkou zálibou objevuji mnoho možností a využití řepy v kuchyni.  Následující recept, o který se s vámi podělím představuje můj úplně první chuťový zážitek z řepou od dob základní školy. Doporučuji ho hlavně těm, kteří patří mezi nepřiznivce řepy, ať z jákéhokoli důvodu. Díky medu a česneku řepa získá novou dimenzi chutí, které se absolutně podobají školní jídelně.

Pečená řepa na medu

Suroviny
Červená řepa 2ks, vlašské ořechy 70g, med 2 pol.lž, stroužek česneku, šťáva z citrónu
Postup
Červenou řepu uvaříme vcelku cca 30 min. Nakrájíme ji na tenké plátky. Vrstvíme do zapékací mísy, osolíme, opepříme. Posypeme nasekanými ořechy, pokapeme medem a navrstvíme další řepu. Celý proces opakujeme a nakonec pokapeme šťávou z citrónu a posypeme plátky česneku. Dáme zapéct do trouby na 150 stupňů cca 15 min.

Oblíbila jsem si červenou řepu připravenou jako carpaccio – to vám povím… to je dobrota! Také se s vámi o tento recept podělím a ocení ho hlavně ti z vás, kteří by tradiční hovězí carpaccio ani za nic nepozřeli.

Carpaccio z červené řepy

Suroviny:
2 červené řepy o velikosti tenisáku, 30 ml olivového oleje, 2 lžíce květového medu (ne lesního),1 lžíce vinného octa, 3 lžíce šťávy z pomeranče,tymián, sůl, pepř, 1 lžíce sójové omáčky, 1 lžička nastrouhaného čerstvého zázvoru, strouhaný parmazán na ozdobu.
Postup:
Červenou řepu oloupeme a hodinu povaříme, necháme zchladnout a poté vložíme na 15 minut do mrazáku (lépe se nám pak bude krájet na tenké plátky). Mezitím vytvoříme zálivku ze zbylých surovin. Řepu nakrájíme na tenká kolečka, naaranžujeme na talíř, zakapeme zálivkou a ozdobíme hoblinkami parmazánu.

Červenou řepu jako carpaccio jsem se odvážila servírovat zarputilému odpůrci řepy. Velice mě bavilo sledovat prvotní nedůvěru, poté následovalo ochutnání se slovy: „No je to řepa…“ A nakonec? Carpaccio z talíře úplně zmizelo, ani stopy po něm nezbyly.

Právě z tohoto důvodu mě těší připravovat jídla druhým, možnost se s někým podělit a sledovat, že mu chutná mi přináší nepopsatelný pocit naplnění. Co vy a červená řepa??